Parkur
Skokové ježdění a jeho historie
Skokové soutěže nebo také parkurové skákání patří v jezdeckém sportu mezi nejmladší disciplíny a zcela určitě mezi diváky nejatraktivnější. Princip je jednoduchý: Koně se vedou po dráze plné pestře zbarvených překážek, které lze porazit, s cílem předvést co nejčistěji provedené skoky. Závodí se na uzavřeném kolbišti asoutěž poskytuje dramatickou a přitažlivou podívanou, při které je nejdůležitější síla a přesnost.
HISTORIE
Ve své nejjednodušší verzi bylo parkurové skákání poprvé předvedeno v roce 1865 na přehlídce koní v Dublinu, kde koně skákali do výšky a do dálky přes překážky postavené z prken. V roce 1866 se konal v paříži concours hippique, na kterém byli účastníci hodnoceni při předvádění přeskoků řady přírodních překážek. Celkem přirozeným dalším krokem bylo přenesení soutěží na uzavřená kolbiště, kde je mohli diváci lépe sledovat. V prvopočátcích tohoto sportu však ,,přeskakování" nezajímavých, nevýrazných klád a směšných živých plotů nepřilákalo zdaleka tolik diváků, jako třeba vozatajství nebo jiná, zajímavější odvětví jezdeckého sportu. v roce 1883 byly soutěže ve skákání do výšky a do dálky zařazeny do programu jezdecké přehlídky v New Yorku a okolo roku 1900 začalo parkurové skákání nabývat dnešní podoby. Významný silný podmět dostaly soutěže zařazením na pořad každoročních Mezinárodních jezdeckých dnů v Olympii, konaných v Londýně. Parkurové skákání je od svých prvopočátků mezinárodním sportem. První Pohár národů, který je i v současnosti nejdůležitějším každoročním měřením sil družstev, se jel poprvé v roce 1910. Americké družstvo se zúčastnilo jezdeckých dnů v Opympii v roce 1911. O rok později bylo oceněno na olympijských hrách ve Stockholmu švédské družstvo a mezi jednotlivci zvítězil Francouz Jean Cariou na koni Mignon. (V tomto období, v roce 19228, zvítězil na olympijských hrách v Amsterodamu ve skokových soutěžích jednotlivců náš kapitán Ventura s koněm Eliotem a naše družstvo bylo páté) V počátcích skokových soutěží byly penaltové body přidělovány za shození lehké lišty položené na vrcholku překážky, přičemž se zakopnutí přední a zadní nohou hopdnotilo rozdílně. Soutěžící - zpočátku to byli téměř bez vyjímky vojáci - seznamili své koně s překážkami dříve, než vyjeli na dráhu. Body se mohly získat nebo ztratit také za čistotu stylu a obtížnost překonaných překážek. Pravidla se však v jednotlivých zemích značně lišila a někdy byla rozdílná dokonce i uvnitř jednoho státu.
OBRAT
Po 2. světové válce nastal v parkurovém skákání obrat k lepšímu. Vzestup popularity tohoto sportu pravenil z Vítězného šampionátu, pořádaného v pozdním létě 1945 ve White City v Londýně. Soutěž připravil plukovník Mike Ansell a nově reorganizovaná British Showjumpin Society. Ansekk využil představivosti a zavedl do závodů nové prvky. Použil například barevně natřené klády a výplně překážek, keře a květiny. O desetiletí později začala tento sport přenášet televize, a protože se parkurové skákání odehrává na omezeném prostoru a má jednoduchá a snadno srozumitelná pravidla, stalo se ideálním předmětem přenosů pro toto nové médium. televize se naopak zasloužila o širokou diváckou obec sledující tento sport. Pat Smythe ( první žena, která se zúčastnila skokových soutěží na olympiádě v roce 1956) a kůň Flanagan a David Broome s koněmSunsalve se stali známými v každé domácnosti.
