Akce- Pohyb končetin z hlediska výšky, souvisí se stavbou kostry. Má vliv na chod koně. Akce může být vysoká, nízká, volná, vázaná a podobně.
Bahenní horečka- Nemoc, která způsobuje boláky na spodní části nohou. Její příčinou jsou paraziti, kteří se dostanou do kůže spolu s bahnem.
Crossbreeding- Křížení mezi dvěma plemeny nebo skupinami koní. Výběrový crossbreeding dovoluje přeést na potomstvo žádoucí znaky a pak je příbuzenským křížením upevnit.
Cross Country- Parkur s pevnými překážkami v terénu, ktrerý musí jezdec zvládnout v předepsaném čase.
Cval- Třífázový základní chod koně.
Černé znaky- Některé černé partie hnědáků a plaváků- např. hříva, ocas a spodní část nohou.
Čistokrevný kůň- Kůň, který má oba rodiče ze stejného plemene. Toto plemeno je zaznamenávo v plemenné knize.
Čištění- Denní čištění koně, při němž ho hřebelcujeme, kartáčujeme a čistíme kopyta.
Drezura- Výcvik koně s cílem seznámit ho se stále jemnějším dáváním pomůcek a ježdění stále obtížnějších lekcí. Drezura je soutěžní disciplínou.
Elektrický ohradník- Způsob oplocení, používá se drát napájený elektřinou. Je nutné pravidelné kontroly.
Gymkhana- Amatérské soutěže pro jezdce a koně, při kterých ukazují svou obratnost a talent.
Hackamore- Typ uzdění, kde se nepoužívá udidlo.
Haute-école- Pokročilá jezdecká forma klasického jezdeckého umění. Nejznámnější je Španělská jezdecká škola ve Vídni.
Hřebec- Nekastrovaný samec koně¨( ale i zebry a osla)
Hřeben krku- Střed oblouku v horní části krku.
Hýbla- Ramena pákového udidla.
Chladnokrevník- Mohutný těžce stavěný kůň , jehož původ se odvozuje od západoevropských divokých koní.
Chod- Způsob, jakým se kůň pohybuje vpřed. Základní chody jsou krok, klus, cval a trysk.
Jelení krk- Kůň s vypouklým hrdlem. Není žádoucí.
Jezdecká dráha- Otevřený výcvikový prostor pro jezdce a koně. Obvykle je ohraničena nízkým plotem. Může být použit jako drezurní čtverec nebo jako skoková jízdárna.
Jezdecká výstroj- Sedlo, uzda, uzdečka a další výbava k ovládání koní při jízdě.
Jezdecký bičík- Bičík pro výcvik drezurního koně je 110 cm až 120 cm dlouhý a pružný. Používá se k pobízení koně, když nestačí pomůcky stehny a sedem.
Jízdárna- Jezdecká dráha v hale, která je obehnána hrazením, tj. lehce zešikmenou masivní prkennou stěnou.
kadence- Je to počet kroků nebo cvalových skoků za určitou dobu.
kandáre- Uzdění se dvěma udidly. Používají je zkušení jezdci v drezuře a to teprve od určité úrovně.
klabonos- Vyklenutý konvexní profil koně. Je někdy nazýván ,,římský nos".
klisna- Samice koně starší než čtři roky.
klisnička- Samice koně do čtyř let.
klus- Je to druhý chod koně.
kob- Robustní, krátkonohý kůň schopný nést značnou zátěž, vysoký do 1, 50 metru.Je to spíše typ a ne plemeno
kondice- Momentální stav organismu zvířete.
konstituce- Trvalý stav organismu zvířete, projevující se silou, zdatností, vytrvylostí a schopností odhodlávat vnějším vlivům. Může být slná, slabá, tvrdá a podobně.
koňský přívěs- Slouží k přepravě koní a poníků.
kravský postoj- Sblížená hlezna zadních nohou.
krok- Nejpomalejší chod koně.
kříženec- Potomek příslušníků různých plemen nebo neznámých plemen.
kydání- Vyklízení trusu ze stáje.
lekce- Určité cvičení nebo část úkolu v dreruzní zkoušce.
lícnice- Část uzdění, která drží udidlo na místě. Provléká se čelenkou, připevňuje je k nátylníku a k udidlu.
lonže- Asi 8 metrů dlouhá a 3 centimerty široká oprať, která má na jednom konci poutko, na druhém sponu či háček. Slouží k práci s koněm v kruhu. Lonž používáme lehčí, aby koně netlačila.
louplá záď- Mohutně osvalená záď těžkých koní s výrazným žlábkem uprostřed.
mimochod- Zvláštní chod, při kterém se pohybují končetiny na stejné straně, tj. součastně obě levé a obě pravé nohy. Pro mnoho zvířat je to přirozený chod.
mírný kůň- Kůň, který má mírnou povahu a nedá se jen tak rozrušit.
moučný nos- Bíle zbarvené chřípí.
nánosník- Část uzdy, která spočívá na nose koně a slouží k zesílení účinku udidla, resp. udržení na ho na jednom místě.
nájemné ustájení- Koně nebo poníka chováme na cizím pozemku nebo v cizí stáji a platíme za to, že je tam o něj postaráno.
nátylník- Část uzdění, leží na temeni hlavy a rozdvojuje se v lícnici na porhrdelník.
obvod holení- Důležitá míra koně, která ukazuje, jak má kvalistí kosti končetin, a s tím také nanaznačuje, jakou zátěž je kůň schopný nést. Měří se páskovou mírou.
oddíl- Tvořit oddíl: Koně jdou jeden za druhým ve stopě.
odstup- Prostor mezi dvěma jezdci. Na dráze i v terénu je třeba z bezpečnostiních důvodů udržovat odstup minimálně 2 metrů ( asi jednu "koňskou délku") od předního jezdce.
ohlávka- Uzdění bez udidla, které se používá k přivázaní a vedení koně.
okusování koryta- Stájový zlozvyk. Kůň okusuje předeními zuby dveře stáje, žlab a jiné předměty a přitom nasává vzduch.
oprať- Součást postroje tažných koní, sloužící k jejich ovládání. Bývá kožená nebo popruhová.
ostruhy- Kovové třmínky s ktratší či delší špicí vybíhající dozadu, které se připevní ne jezdecké boty. Ostruhy se nasazují s krátkým tlakem a mají přimět koně ke zvýšené aktivitě zadních nohou.
otěžě- Součást postroje jezdeckých koní, jíž se kůň ovládá. Bývají kožené, popruhové, silonové a podobně. Konce otěží (jsou dvě) mohou být sešité nebo volné.
paraziti- Škodliví živočichové, např. červi nebo vši. Objevují se ve střevech, na srsti a někdy na plicích.
paráda- Působení jezdce, pokud chce upozornit koně a snížit tempo (poloviční aretta neboli zádrž) či koně přimět k zastavení (paráda).
parkur- Závod pro pokročilé jezdce. Tento závod produkuje skoky.
pastva- Venkovní výběh nebo louka kde kůň spásá trávu.
pěst- Starobylé jednotky, které udávají míru koně. Jedna pěst je asi 10 cm.
plemenná kniha- Kniha určitého plemene koně, kde jsou záznamy o všech předcích. Každé plemeno má svou plemennou knihu.
plemeno- Skupina zvířat, která výběrovým chovem získala stejnorodé genetické vlastnosti, podobující se navenek podobným vzhledem. Vyhovující jedinci se zapusují do plemenné knihy a slouží k danému chovu.
plnokrevník- Kůň, který má oba plnokrevníé rodiče.
podbradník- Část uzdy, která se zapíná pod bradou koně a zabraňuje mu otvírání huby.
podbřišník-Kožený nebo popruhový řemen. Slouží k upevnění sedla na místě. Obepínáme jim břicho koně v místě za loktem u předních nohou. Neměl by dřít ani kluzat.
podříznutí ocasu- Chirurgická úprava svalů pod ocasem, která nutí ocas nosit přiměřeně vysoko. Užívá se hlavně v Americe, v mnoha státech je zakázáno.
polokrevník- Kůň, který má jednoho plnokrevného rodiče.
pomůcky- Pomůckami dává jezdec koni na souměrnou, co od něho chce. Přirozené pomůcky jsou stehny, sddem a otěží. Umělé pomůcky jsou bičík, ostruhy a také prut.
pomůcky k lonžování- K lonžování koní používáme obnosek (koženou ohlávku bez udidla), vyhazovací otěž, odbřišník, jezdeckou uzdečku a lonžovací oprať lonž.
pouštní koně- Plemena východního původu, dobře přizpůsobená vysokým teplotám, s jemnou kostrou a tenkou kůží.
prut- Obzvlášť dlouhý bičík s asi 2 metry dlouhou rukojetí a asi 3 metry dlouhou šňůrou, který se používá hlavně jako pomůcka při lonžování,
průkaz- Od roku 2 004 musí mít všichni koně a poníci Evropské unie průkazy. Uvádí se v nich podrobný popis vzhledu a záznamy o veterinárním vyšetření.
příbuzenská plemenitba- Páření blízce příbuzných zvířat např. sourozenců nebo rodičů a potomků. Uplatňuje se při upevňování vlastností nových plemen, vyžaduje však velké zkušenosti a výběr bezvadných potomků.
remnota- Mladý tří- až čtyř- letý necvičený kůň´, původně určený pro potřeby armády, dnes obecně.
rodokmen- Podrobný záznam o předcích zvířete.
rous- Dlouhé chlupy na spodní části končetin, zvláště u chladnokrevných koní.
rozhazování- Odchylování končetin směrem ven při pohybu, často u koní vadným postojemnebo značně širokoprsích.
rozsocha- Oblouková část sedla nad kohoutkem. V nouzi se lze za ni přidržet.
ruka- Často používaný pojem, který má více významů. Na dráze jedeme na buď pravou ruku (tzn., že pravá ruka jezdce směřuje k vnitřní straně dráhy) nbo na levou ruku (levá ruka jezdce směřuje dovnitř). Střídání rukou znamená projetí dráhy napříč, abychom při dosažení stopy dále jeli obráceně. Mít měkkou ruku znamená dávat jemné a plynulé pomůcky otěží. Vést koně na ruce znamená vést koně za vodítko nebo za otěž aniž bychom na koni seděli.
sedlání- Nasazování jezdeké výstoje.
sedlovna- Místnost, v níž se uchovávají sedla a uzdy.
skoková jízdárna- Tréninkové cvičiště pro parkurové jezdce a koně s překážkami, které můžeme vidět i na soutěžích.
skoková zkouška- Soutěžní disciplína, při níž kůň a jezdec musí překonat více překážek za sebou v určitém pořadí.
skokový bičík- Skokvý bičík je zřetelně kratší a ne tak elastický jako bičík pro drezurní jízdu, většinou je na konci opatřen plácačkou.
soumar- Kůň (ale i jiné zvíře), určený k nošení nákladů ve zvláštních vacích, brašnách nebo koších po obou stranách hřbetu.
spřežení- Koně v postoji pro práci v zápřeži. Podle počtu koní a způsobu zápřeže se dělí na jedno- až dvaceti- spřeží. Za sebou jsou koně zapřežni v tandemu (2), randomu (3), vedle sebe ve dvojspřeží (2), trize nebo ruské trojice (3) nebo quardize (4). Ve více- spřežení jsou obvykle v párech za sebou, při lichém počtu jsou vpředu tři koně vedle sebe.
stájové skvrny- Špinavé fleky na srsti koně od mokré podestýlky nebo hnoje ve stáji.
stavba těla- Zevnějšek koně nebo poníka. Tvar těla a poměr jednotlivých částí.
stopa- Stopa kopyt jednoho koně nma dráze. První stopa probíhá přímo na okraji, druhá vedle ní.
stíhání- Dochází při něm ke styku předních a zadních končetin. Podle výšky akce se koně zraňují mapř. na holeni, což způsobuje vznik návních kostí.
strouhání- Je to střetání dvou sousedních končetin, přičemž často dochází k poranění. Dochází k němu při zametání.
střel- Část kopyta zajišťující jehopružnost a roztažitelnost. Onemocnění střelu je pro koně velmi nebezpečné.
substance- Podstata, funkční hmota koňského těla, především kostry svalstva.
štičí profil- Konkávní profil charakterisstický pro arabské koně.
teplokrevník- Lehčí kůň používaný k jízděa lehčímu tahu. Obvykle má určitá podíl orientální krve.
těsné kopyto- Má patkové hrany vzdálené od sebe méně než jednu pětinu chodidlového okraje. Vzniká přílišným seřezáváním nebo hnilobou střelky.
trup- Část těla mezi předníma a zadníma nohama.
třmen- Kovový kruh s příčkou, v němž spočívá noha jezdce. Třmen je připevněn k sedlu dlouhým koženým páskem- třmenovým řemenem.
typ- Existují skupiny koní, které nelze označit za plemeno, ale svým vzhledem s výkonem splňují určité nároky např. hunteři, hackové apod. Pro typy se nevedou plemenné knihy.
udidlo- Kovová součást uzdění, někdy poměděná ( existují i gumová udidla), která se vkládajá koni do huby a jezdci umožňuje řídit koně pomocí otěží. Existuje ,noho různých udidel, která se používají různě. Nejpoužívanější je stíhové udidlo. Kandárové udidlo je podstatně tvrdší a smí jej používat pouze pokročilí jezdci.
úhoří pruh- Pruh tmavé srsti, od krku k ocasu, charakteristcký pro divoké koně a primitivní plemena.
ustájení- Způsob umístění zvířat ve stáji. Používá se ustájení vazné (omezuje pohyb zvířat) nebo volné (využívá výběhy a pastvu). Koně umisťujeme při ustájení do boxů.
ustáení na pastvině- Venkovní způsob ustájení.
uzda- Uzdění s jednoduchým udidlem. Slouží k tomu, abyste koně řídili a měli ho pod kontrolou.
valach- Kastrovaný hřebec koně.
vodící šňůra- Krátké vodíko s háčkem, které se připevní k ohlávce koně a slouží k vedení a přivázaní koně.
volný box- Stáj, ve které se koně mohou volně pohybovat.
vrtkavý kůň- Kůň, který tvrdohlavě odmítá upislechnout naše rozkazy.
základní barva- Barva celého těla bez odznaků na nohou a na hlavě.
zdravotní stav- Celkový tělesný stav zvířete. Zdravý kůň je svalnatý a má lesklou srst, která je na dotek hladká.
zkouška všestranné způsobilosti ( military)- Výkonnostní zkouška, která sestává ze tří samostatných zkoušek: drezúry, jízdy v terénu a skokové zkoušky.
značkování- Označení koně za účelem identifikace. Tradičnš se používá výžeh, tj. značkování rozpálenám železem určitého tvaru. Výžeh bývá nahrazován zmrazováním, kdy je železo zchlazeno tekutým dusíkem a přiloženo na kůži. Na zmrazeném mísě pak vyroste srst bílém barvy. Ke značkování se používá také tetování (nejčastěji v tlamě) nebo elektronické čipy.
známky dobrého zdraví- Kůň je celkové zdravý, nekulhá a nemá potíže s dýcháním.
žokej- Nebo také jockey, jezdec, který koně vede v dostihu. V poslední době to bývají stále častěji ženy.
